Jakmile jednou začneš svou cestu, už neskončíš, vždycky budeš navazovat na minulost ..,

Duben 2014

První pozdrav

17. dubna 2014 v 20:09 | Ady |  Výměna s Petrohradem
Když jsem po výměně naší školy s americkými partnery náhodou objevila pečlivě vedený blog dvou Američanů vedený celý pobyt, samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než se, až se mi to taky poštěstí, pokusit o to samé. A příležitost jsem dostala. Myslím si, že určitě bude o čem psát, už teď z toho mám o Velikonocích druhé Vánoce, a to tu ještě Rusové nejsou. Tak snad to za něco bude stát...

Dlouho dopředu jsem si tak trochu snila, koho bych to mohla dostat jako partnera, jak to bude, jak co řeknu rusky nebo anglicky a těšila se, až budu moct se svou budoucí cizokrajnou kamarádkou prohodit pár slov, alespoň třeba po mailu. Začalo mi to připadat dost přirozené.

O to dokonaleji jsem pak byla vyvedená z míry, když mi na konci vyučování přistál e-mail od kohosi s ruským jménem (kdo by stihl tak rychle přeluštit, co to vlastně je za jméno ;)) a s anglickým textem. Proti všemu očekávání se mi úžasně rozbušilo srdíčko, když mi došlo, že mně (mně! a ne omylem) píše někdo stovky kilometrů daleko.

Naštěstí mě zrovna čekala cesta domů - čas se trochu zklidnit a vzpomenout si, jak se vlastně co řekne "pa rusky".

Doma nastala dokonalá situace, když jsem vytáhla, že už konečně vím, kdo to k nám přijede. Budu držet dekorum a vynechám podrobný popis, ale bylo to skvělé a hlasité :)

A od té doby zatím těžím ze své primitivní ruštiny a teším se, jak to bude dál ...