Jakmile jednou začneš svou cestu, už neskončíš, vždycky budeš navazovat na minulost ..,

První pozdrav

17. dubna 2014 v 20:09 | Ady |  Výměna s Petrohradem
Když jsem po výměně naší školy s americkými partnery náhodou objevila pečlivě vedený blog dvou Američanů vedený celý pobyt, samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než se, až se mi to taky poštěstí, pokusit o to samé. A příležitost jsem dostala. Myslím si, že určitě bude o čem psát, už teď z toho mám o Velikonocích druhé Vánoce, a to tu ještě Rusové nejsou. Tak snad to za něco bude stát...

Dlouho dopředu jsem si tak trochu snila, koho bych to mohla dostat jako partnera, jak to bude, jak co řeknu rusky nebo anglicky a těšila se, až budu moct se svou budoucí cizokrajnou kamarádkou prohodit pár slov, alespoň třeba po mailu. Začalo mi to připadat dost přirozené.

O to dokonaleji jsem pak byla vyvedená z míry, když mi na konci vyučování přistál e-mail od kohosi s ruským jménem (kdo by stihl tak rychle přeluštit, co to vlastně je za jméno ;)) a s anglickým textem. Proti všemu očekávání se mi úžasně rozbušilo srdíčko, když mi došlo, že mně (mně! a ne omylem) píše někdo stovky kilometrů daleko.

Naštěstí mě zrovna čekala cesta domů - čas se trochu zklidnit a vzpomenout si, jak se vlastně co řekne "pa rusky".

Doma nastala dokonalá situace, když jsem vytáhla, že už konečně vím, kdo to k nám přijede. Budu držet dekorum a vynechám podrobný popis, ale bylo to skvělé a hlasité :)

A od té doby zatím těžím ze své primitivní ruštiny a teším se, jak to bude dál ...
 

Z přebytku času a fantazie

18. března 2014 v 18:06 | Ady |  Až doposud do šuplíku
Tak konečně chvilka na blogování. Po sto letech jsem vykopala staré povídky a rozhodla se je naservírovat světu ...

Tahle vznikla jednoho letního večera, když se mi chtělo psát, ale nebyla jsem s to vyplodit kloudnou zápletku. Pak jsem si začala opakovat šílenou hádanku "Jde kůň, jde had, kam jdou?". Kdo to zná, ten ví, kdo ne, ať si to chvilku opakuje a má jasno - jdou na nervy. Já jsem to ale pojala tak trochu surrealisticky. Nevím, jakých ohlasů se dočkám, ale já to mám moc ráda:


Jde kůň, jde had, kam jdou?

Jde kůň, jde had, kam jdou?

Jde kůň, jde had ... zkusím s nimi taky chvíli jít a třeba to zjistím.

Jdeme, jdeme, vlevo kůň, vpravo had, uprostřed já. Jdeme mlčky, rozhlížím se. Jad i kůň jsou tu doma, já jsem cizí. Kolem projíždí bycikl. Bez cyklisty, bez nákladu, bez vůdce. Zacinká, zamává řídítky, jede dál. - Co je to? - ptám se hada. Had mlčí, je tu doma. Jdeme tedy dál, vlevo kůň, vpravo kůň, uprostřed já. U cesty stojí dům. Nebo snad ulita, stan? Na zahradě poletuje nářadí, pracuje, vesele se za mnou otočí. - Co je to? - ptám se koně. Kůň mlčí, je tu doma. Jdeme opět dál, vlevo kůň, vpravo had, uprostřed já. V protisměu nás míjí ruce a nohy, mávají na nás, pokračují v cestě, nikomu nepatří a nechybí. - Co je to? - ptám se sebe? Mlčím, jsem tu cizí a odpověď neznám. Jdeme dál, vlevo kůň, vpravo had, uprostřed já. Před námi stojí zvláštní kopec - hromada nitek, had i kůň k němu míří, já s nimi. Stojíme pod kopcem, kolem nás krouží bicykly, končetiny a nářadí. - Kde to jsme? - ptají se had i kůň. Čtu z cedule, brzy dorazíme do cíle. Vlevo kůň, vpravo had a uprotřed já jdeme na Nervy.

Pro začátek

3. února 2014 v 12:57 | Ady
Co může způsobit dlouhá, nudná a blátivá zima? Třeba snahu ukojit si kulturní a pisálkovské choutky a založit si tohleto s bláznivou touhou naučit se psát líp, tak, aby to někdo četl a aby mi to nějakou dobu vydrželo. Budu ráda, pokud nějak zaujmu, zabavím, nebo aspoň pobavím.

Kam dál

Reklama